25.-26.3.2011
Horní Police
pořadatel: 312. Fallschirmjägerbataillon

 

10012011 ETA vydává prohlášení o klidu zbraní, v pořadí už jedenácté. V minulosti se po takovémto příměří vždy ETA jen přetransformovala a poté opět udeřila. Španělská vláda toto prohlášení odmítá ten samý den.
11012011 Zasedá rada pro záležitosti ETA Španělské vlády. Výsledkem jednání bylo rozhodnutí s ETA definitivně skoncovat. Důvodem k tomuto kroku bylo zjištění rozvědky že se ETA snaží zradikalizovat a příměří v budoucnu krvavě porušit. Rozvědka sleduje několik osob spojených s ETA.
25012011 Španělé utajeně žádají o vojenskou pomoc proti ETA. Důvodem je zjištění rozvědky že kdesi v Baskitsku se pravděpodobně nachází nebo buduje extrémní jádro bojovníků ETA. Španělské jednotky jsou často s lidmi z ETA nějak propojeni, proto nelze zajistit 100% stabilitu operace.
27012011 Na Španělskou výzvu reaguje Německo. Poskytne logistickou podporu a štáb 312. výsadkového praporu.

01022011 schází se štáb operace. Krycí jméno RAVEN (španělsky Del Cuervo). Byly vytyčeny fáze operace-
1) zpravodajská- upřesnění pozice bašty ETA a zjištění zájmových osob
2) zpravodajská terénní- výsadek speciálních jednotek za účelem získání detailních informací o nepříteli a potvrzení závěrů rozvědky- TF RAVEN
3) finální útok vedený proti určeným cílům.

Ustanovena Task Force RAVEN- mnohonárodnostní uskupení speciálních jednotek zaměřených na zpravodajskou činnost. Na starosti bude mít 2. Fázi operace.
Také byly vydány požadavky na členy TF RAVEN.

15022011 Rozvědka hlásí nadějné pokroky při plnění první fáze úkolů. Na jejich základech se začíná připravovat OPORD pro TF RAVEN. Postupně přicházejí reakce na žádost o poskytnutí jednotek do TF RAVEN. Kladně odpověděla zatím Česká Republika, Něměcko a Austrálie.
TF RAVEN se začíná formovat.

Ve složení Mucin+Pižmoň jsme se stali součástí druhé fáze operace - terénního průzkumu. Předem nám byly oznámeny místa výsadku a extrakce i předpokládaná poloha základny ETA. Tu jsme měli lokalizovat a zjistit co nejvíce o síle, morálce a vybavení bojovníků.
Po příjezdu na štáb a přípravě výbavy dostala každá z devíti průzkumných dvojic samostatný briefing s veliteli operace Raven. My, družstvo Foxtrot, jsme se dostali na řadu až poslední. Dozvěděli jsme se, že v táboře ETA je člověk, dodávající armádě informace. K úkolu prozkoumat dvě kóty tedy přibylo ještě vyzvednutí mrtvé schránky s údaji od informátora, které měly mít vysokou důležitost nejen pro náš průzkum, ale pro celou operaci.
Po briefingu a sepsání závěti jsme byli společně s družstvem Delta naloženi do helikoptéry a vyrazili jsme na místo výsadku. Let byl plný turbulencí a když nám velitel výsadku oznámil, že venku silně fouká, bylo nám jasné, že seskok nebude žádná pohoda. Vítr nás i s padáky zanesl 10km na západ oproti plánovanému místu výsadku. Naštěstí jsme dopadli blízko sebe a rychle se zorientovali.

20:00 Vzhledem k novému úkolu a tomu, že jsme se ocitli na opačném kraji operačního prostoru, jsme museli znovu promyslet plán postupu. Rozhodli jsme se dát přednost mrtvé schránce, která nám mohla dát více informací o zbylých bodech zájmu.
Od místa seskoku (Františkov nad Ploučnicí) jsme se tedy vydali na jihovýchod směrem k bodu zájmu "Lord" a především ke hřbitovu v Heřmanicích, kde nás čekal vzkaz od informátora.
Cesta nás přivedla k vrcholu Kamenného vrchu (Kamenec), za ním jsme museli sestoupit do údolí a projít vesničkou Merboltice. Sestup byl dost obtížný, celý svah byl pokryt velkými lávovými kameny, které znemožňovaly chůzi. V podstatě jsme sešplhali až nad první domy vesnice. Byla už sice dávno tma, ale civilisté mohli sympatizovat s Etou a jakékoli zahlédnutí mohlo celou operaci prozradit. Dlouho jsme se tedy drželi mimo dosah veřejného osvětlení a hledali místo, kudy by se dalo prosmýknout mezi domy a přes potok a zůstat přitom nezpozorován. Nakonec se nám šance naskytla mezi několika chalupami a my mohli opět stoupat.
Ve spojení se sestupem z Kamence nás to ale dost výrazně zdrželo.

Naše naplánovaná trasa vedla kolem bodu Lord, kterému jsme se ale chtěli pro začátek vyhnout. Nacházel se podle mapy sice na okraji lesa, mapa ale byla (jak už to bývá) neaktuální a les ve skutečnosti vypadal úplně jinak.
Bodu Lord jsme se chtěli vyhnout po vrstevnici z východu, remízky a hustý podrost v lese nás ale vychýlily ze směru a náhle jsme před sebou v lese zahlédli problikávání ohně. Chvíli jsme pozorovali z dálky a naslouchali. Domníval jsem se, že jsme od Lorda ještě daleko, tak jsem chvíli i zvažoval variantu trampského táboráčku.
Když jsme se rozhodli posunout přes loučku blíž k ohni, ozvala se před námi vysílačka. Teď už bylo jisté, že se před námi nachází tábor ETA. Nebyli jsme si ale jistí, jestli se vysílačka ozývala až od ohně nebo z keře před námi (předsunutá hlídka?), tak jsme se po chvíli uvažování stáhli a tábor obešli z jihu. Uvažovali jsme i nad bližším přiblížením, ale na loukách bylo příliš vidět a pohyb v lese byl skoro nemožný bez zvýšeného hluku. Nechtěli jsme riskovat dekonspiraci, proto jsme se táboru vyhnuli obloukem a pokračovali do kopce, abychom si ověřili svou polohu a mohli pokračovat k mrtvé schránce.
Bylo cca 02:00 a my jsme měli alespoň potvrzenou pozici nepřátelské základny.

04:00 Stále jsme se drželi svého směru a po prodrání několika remízky a lesem jsme se ocitli na poli nad vesnicí. Měli jsme přibližné souřadnice hřbitova a jméno na hrobu, u kterého se nachází naše mrtvá schránka.
Při přechodu pole se projevila má chyba ve volbě výbavy. Kvalitnější turistická obuv sice lépe chránila před vodou v četných mokřinách, ale sestup po kamenném svahu jí dal natolik zabrat, že jsem na zoraném poli nabíral spousty hlíny do pořádného žraloka. Chůze byla ale stále možná, tak jsme si pospíšili směrem ke světlům a na okraji vesnice dohledali malý hřbitov.
Kousek od něj jsme zaslechli zvuky, jak jej opouští další průzkumná dvojice. Předpokládali jsme, že si nás nevšimli, tak jsme počkali, až hluk utichne v dálce, a pokračovali na hřbitov. Po kontrole, že se na něm nenachází nikdo živý (nemrtvé v otevřené hrobce nepočítám) jsme začali prohledávat hroby a hledat udané jméno. Hrob Elilabeth Müller se nacházel ve starší části hřbitova mezi polorozpadlými náhrobky. Za ním jsme našli poštu od informátora.
Vzkaz obsahující dohodnuté bezpečnostní heslo uváděl místo a čas schůzky Ety s překupníky zbraní a frekvence vysílaček používané Etou. Přiložena k němu byla i šifrovací knížka. Schůzka s překupníky bohužel již v tu chvíli probíhala, takže tu jsme pustili ze zřetele.
Při opouštění hřbitova jsme opět narazili na onu druhou průzkumnou dvojici. Ukázalo se, že nás také zaslechli. Naštěstí nedošlo k žádnému nedorozumnění ani dekonspiraci vůči okolí, tak jsme si jen popřáli hodně štěstí a pokračovali po vlastních trasách.
Do extrakce zbývalo ještě dost času, ale čekal nás ještě přechod přes řeku Ploučnici. Informací jsme měli dle našeho názoru dost na to, aby se nevyplatilo riskovat jejich ztrátu průzkumem další kóty, který by proběhl již za světla a znamenal další dva průchody civilizací. Rozhodli jsme se tedy vydat směrem k extrakci.

Postupovali jsme stále na sever a s rozedněním se ponořili zpět do lesa. Únava z celonočního pochodu si vybírala své daně. Každou chvíli jsme koutkem oka něco zahlédli, vždycky to ale byla jen větev nebo hromada písku, kterou jsme chvíli považovali za přístřešek z celty. Před 08:00 jsme dorazili nad Dolní Polici, která se pomalu probouzela do sobotního rána.
Kousek za vesnicí se podle mapy nacházel starý můstek, kudy jsme chtěli přejít přes řeku a pokračovat dál. Jaké bylo naše překvapení, když jsme na místě našli jen písčité břehy. Most byl již několik let stržený.
Po dlouhém dumání nad mapou jsme se rozhodli posunout dál po proudu a zkusit přejít ve Starém Šachově. Most byl sice více v civilizaci, věřili jsme ale, že se nám povede po břehu proplížit až k němu. Přebrodění (nebo spíš přeplavání) jsme vzhledem ke chladnějšímu počasí zavrhli.
09:00Průchod Šachovem ale neprobíhal podle plánu. Pes štěkající na protějším břehu a burcující svého páníčka nás donutil vzdálit se od řeky. Tam nás ale zahlédl místní bača, který se asi bál, že mu chceme ukrást ovce. Naše přítomnost již byla prozrazena, proto jsme se urychleně přesunuli přes most a hned se pokusili zmizet v lese. Mohli jsme jen doufat, že jsme neohrozili utajení celé operace.

Do extrakce ještě zbývalo dost času, nechtěli jsme se v jejím prostoru moc zdržovat, abychom tam nepřitáhli pozornost, tak jsme jen vylezli na kopec a v úkrytu zkoušeli odposlouchávat frekvence ETA. Moc úspěšní jsme nebyli, tak jsme čas využili alespoň na odpočinek a doplnění oblečení kvůli ochlazení.
V 11:30 jsme se vydali obloukem k extrakci. Chtěli jsme se vyhnout zpozorování na loukách tak jsme postupovali po okrajích lesa. Díky tomu jsme už z dálky zahlédli na vrcholku Bukovského vrchu nad extrakcí čtveřici ozbrojenců. Nebyli jsme si jistí, zda je to hlídka ETA nebo zbylé dvě dvojice, které měly mít extrakci na stejném místě jako my. Opatrně jsme došli až na vrchol a zahlédli je už přesunuté dál po hřebeni. Byla to ETA.
Snažili jsme se vyhnout zpozorování a v 13:00 se přesunuli k silnici, kde jsme chtěli poslední půlhodinu ve skrytu čekat na extrakci.
Ve 13:30 se k nám přidalo družstvo Bravo, které si nás všimlo už předtím při sestupu.

Po další půlhodině čekání na helikoptéru se ozvalo velení se změnou extrakčního bodu. Vinou technických i lidských chyb vznikl trochu zmatek a my s Mucinem jsme si ještě zaběhali do kopce a zpátky, nakonec nás ale helikoptéra nabrala a my jsme si mohli oddychnout. V helikoptéře jsme se opět setkali s družstvem Bravo a také s Deltou, jejíž členové byli oba postřelení po nedorozumnění s další průzkumnou dvojicí. Nikdo naštěstí nebyl zraněn vážně a všichni se na extrakci dostali včas.

Po návratu na základnu jsme nahlásili všechny zjištěné informace velení a odevzdali získanou kódovou knížku. Po debriefingu všech skupin jsme se dověděli, že se ETA pokusila o bombový útok na železniční most, který ovšem překazila místní policie. Díky překotnému vývoji událostí a zajetí velitele radikální frakce Ety Bassabeho se zbytek povstalců rozhodl opustit oblast, čímž byly námi získané informace bezcenné. Tak už to holt někdy ve válce chodí.

---

Akce byla skvěle připravená, atmosféra na štábu, doplňovaná detaily jako promítačka s briefingem nebo sepisováním závětí, byla dokonalá, výsadek z helikoptéry byl to nejlepší napodobení, co jsem zatím na akcích zažil. Organizátorům patří náležitá chvála, tohle se jen tak nevidí.
Počasí vyšlo nad očekávání dobře, ale i tak nám dala účast fyzicky docela zabrat. Rozhodně jsme nesplnili úkoly na 100% jako družstvo kluků z CSAR, ale hodně jsme se poučili a příště budeme o to lepší.
Děkujeme také klukům z operace Raven a členům Ety, kteří nám v několika případech skutečně nahnali strach z odhalení. Afterparty po debriefingu byla taková malá placatice, což se taky k zážitku počítá.