22.-25.7.2010
BVVP Ralsko
pořadatel: ??? kolektiv

 

Této již tradiční akce jsme se zúčastnili na straně ISAF. Naším úkolem bylo ve spolupráci s nově obnovenou Afghánsou armádou (ANA) zajistit klid v okolí (4 domorodé vesnice a nemocnice), pomoci při rekonstrukci válkou zničené infrastruktury a zabránit obchodu s drogami.

Po příjezdu na základnu jsme byli přiděleni pod velení Pionierbataillon 144 do čety Delavare 70. Akce začínala o půlnoci, takže bylo dost času se připravit, postavit stan atd. První úkol pro naši četu byl plánován až na ráno, takže jsme v klidu zalehli.
Ráno nás čekala hlídka od 9:00 do 12:00. Naše četa se rozdělila do několika předem vykopaných okopů u jižního okraje základny. Měli jsme celkem pohodlí, tak jsme pozorovali domorodce procházející po silnici kolem a snažící se obchodovat. Krom několika problémů typu "Dejte mám tu mouku z pytlů" (pískových) byli celkem přátelští.

Po rychlém obědě jsme byli vysláni na pěší patrolu do nejvzdálenější oblasti. Úkol byl nalézt vesnici Al Cim a navázat kontakt s jejím stařešinou.
Došli jsme do nahlášené oblasti, ovšem nikoho jsme neviděli. Rozdělili jsme se na menší skupiny, důkladně prohledali les i okolí a základně (i přes problémy se spojením) nahlásili, že je oblast prázdná. Návrh na zopakování průzkumu jsme odmítli, byli jsme si na 100% jistí.
Po pěším návratu na základnu jsme měli spoustu volného času, tak jsme alespoň doplnili energii a při rozhovorech se členy dalších čet se dověděli, jak se vyvíjí situace v ostatních vesnicích. Vesničané byli vesměs přátelští, ovšem několikrát o sobě už dal vědět i Taliban. (Vesnice Al Cim byla nakonec založena až v pátek večer)
Další hlídku jsme měli od půlnoci, tak jsme se šli na chvíli vyspat.

V noci opět vydatně pršelo, takže jsme byli rádi za zastřešené bunkry na severní hranici základny. Za celou 3-4 hodinovou hlídku byl jen jeden nástřel a krom totálního vyřazení nepojízdného auta ISAFu zaparkovaného mimo palposty, se Talibanu žádný úspěch nepodařil. Zato hned další dopoledne se jednomu sebevražednému atentátníkovi, převlečenému za prodejce, podařilo zabít či zranit několik vojáků na hranici základny. I naše četa tím byla oslabena.

Ráno jsme očekávali další rozkazy, ovšem žádné nepřicházely. Řada na hlídku na nás nebyla, patroly nebyly potřeba nebo už byly obsazené... Nakonec jsme si vymohli doprovod člena štábu do nemocnice a do vesnice Al Cim. Naložili nás na Trubkinův pick-up a vyrazili jsme.
Cestou do nemocnice ani do vesnice se nic nestalo, většinou nás jen nechali hlídat auto. Při návratu na základnu jsme se však dostali pod palbu ozbrojenců. Než jsme stihli zareagovat, bylo zraněno 6 lidí a zmizeli jsme za zatáčkou. My zbylí 3 jsme všechny raněné ošetřili. Řidič ani spolujezdec zraněni nebyli, rozhodli se tedy nebezpečnou oblastí projet ještě jednou a raněné převézt do nemocnice.
My živí jsme se vrátili pěšky na základnu a převzali "dočasně" hlídání západní strany základny, kam se nějak nepodařilo nikoho sehnat. Nakonec jsme tam 4 lidé ve 4 bunkrech vydrželi až do návrtu našich zraněných z nemocnice.

Největší problémy s Talibanem se stále objevovaly kolem vesnice Al Seram a velení se rozhodlo rázně zakročit. Vyslalo tedy cca 10 čet k vesnici s úkolem eliminovat odpor ozbrojenců.
Když jsme se i přes chaos v organizaci k vesnici dostali, oznámili nám naštvaní vesničané, že na ně před naším příchodem jedna jednotka spustila palbu ze skály. Údajně tam v tu dobu nebyl žádný ozbrojenec, střelba do civilistů tedy znamenala vážné porušení rozkazů.
Vzhledem k náladě ve vesnici nebylo možno s domorodci nijak rozumně vyjednávat, byl tedy nařízen návrat na základnu. Snad jediným úspěchem celé akce tedy bylo nalezení a bezpečné odpálení jednoho nástražného zařízení.

Při návratu na základnu se naše četa pro jistotu držela mimo hlavní cestu, díky čemuž jsme se vyhli davu vesničnů mířících na demonstraci před branou ISAF. Asi kilometr před základnou jsme narazili na budovy pravděpodobně obsazené ozbrajenci Talibanu, ovšem kvůli houstnoucí tmě jsme neriskovali přiblížení a raději je obešli.
Denny se dohodl s velením, že budeme do odvolání hlídat křižovatku vedoucí k základně a budeme kontrolovat procházející vesničany. My dva se dvěma členy Pionierbataillonu jsme hlídali jižní část křižovatky a kontrolovali domorodce vracející se z demonstrace.
Po chvíli se ze tmy za rohem ozvala střelba. Skupina ozbrojenců využila tmy a při začátku prohlídky spustila palbu na zbytek naší čety. Všechny je vyřadila z boje, naštěstí se podařilo většinu z nich pod rouškou tmy ošetřit (krom Dennyho, který bohužel vykrvácel - čest jeho památce). My zbylí přeživší jsme v úkrytu nechali přejít větší skupinu domorodců z demonstrace a pak začali shánět odvoz raněných. Brána základny však byla blokována demonstrujícím davem a tak nám nemohli poslat žádné vozidlo. Museli jsme tam tedy raněné dopravit vlastními silami. Přes prvotní zmatky se nám podařilo evakuovat je z křižovatky a vydali jsme se na cestu k základně. Pomohla nám k tomu i americká jednotka, která nám nabídla vyčištění cesty.
Před branou právě končila demonstrace. Nechtěli jsme riskovat setkání s domorodci a proto jsme je obešli obloukem. Do základny nás pustili přes palpost.

Noční hlídku jsme měli naplánovanou od 03:00, ale už ve 02:00 byl poplach. Než jsme se stihli přesunout do přidělených okopů, bylo po všem. Doplnili jsme hlídky v okopech na severovýchodě a čekali, co bude dál.
Náhle se ve vysílačce ozvalo velení s tím, že se střídání pro nedostatek lidí odkládá na 05:00 a naše četa byla poslána zpět do stanů.

Už se nám stejně nepodařilo usnout a v očekávání dalšího útoku jsme leželi bez spacáků v bojové připravenosti.
V 05:00 jsme vystřídali v zákopech a další 3 hodiny jen mrzli koukajíc do lesa. Nepřítel se již zaútočit neodvážil.

Pro zahřátí jsme byli vysláni jako doprovod vozidla s humanitární pomocí. Rychlým pochodem jsme se přesunuli k nemocnici, která byla ovšem prázdná. Taliban ji v noci napadl, masakr přežila pouze sestřička, která nám to pak celé anglicky převyprávěla. Počkali jsme, až ANA opětovně nemocnici obsadí, předali zásoby a vyrazili (opět) do vesnice Al Cim. Zde jsme byli přátelsky pohoštěni, ovšem vesničané se již pomalu balili k odjezdu.
vydali jsme se tedy zpátky na základnu a stále v pohotovosti začali balit ležení.

Za sebe musím říct, že se mi akce líbila. Domorodci ustrojení podle poslední módy a snažící se prodat cokoli bezvěrcům, Taliban maskovaný mezi vesničany nás nenechal chvíli vydechnout. Každé setkání s domorodcem mohlo být naše poslední.
ANA se svou lámanou angličtinou a formuláři tomu všemu dodávala na realističnosti. Ostatně i zmatky ve velení tak velkému kontingentu, jaký letos ISAF byl, k tomu tak nějak patří.
Vždycky je co zlepšovat a my se už teď těšíme na příští ročník, který bude určitě zase o úroveň výš.