26.-27.2.2010
Úterý
pořadatel: JPP Plzeň + Plzeňská garda

 

Akce měla simulovat operaci skupiny parašutistů na nepřátelském území. Náš tým původně počítal s rolí parašutistů, ale vzhledem k nevyrovnaným počtům jsme byli přiděleni k OPFORCE neboli "lovcům".
Vše začalo v pátek večer briefingem na základně OPFORCE v obci Úterý. Parašutisté byli následně rozvezeni na místa výsadku a my se po chvíli vydali na patrolu.

V počtu 5 lidí jsme vyrazili proti proudu Úterského potoka. Parašutisté měli v této první fázi ujít cca 15km a pokud by si vybrali cestu "nejmenšího odporu", šli by zrovna tudy. Díky sněhu a světlu měsíce se dalo jít bez svícení. Ušli jsme cca 2km a zastavili u křižovatky k rozmyšlení další trasy patroly.
Kontrolujeme GPS, když se ozve Mucin, že zahlédl před námi záblesk světla baterky. Okamžitě se vrháme k nejbližšímu křoví, abychom byli aspoň trošku maskovaní. Čekáme v podřepu několik minut a ani nedutáme. V duchu jsem napočítal do sta a pořád nic. Každé zašumnění potoka, každý pohyb větve zahlédnutý koutkem oka může znamenat postupujícího nepřítele. Ve vysílačce se ozývá šeptem Čerm a domlouváme si ještě pět minut čekání, než vyrazíme dál. V duchu tedy počítám pětkrát do šedesáti a ještě chvíli se ani nehnu, než už je jisté, že před námi určitě nikdo není.

Zkoušíme spojení se základnou, ale v údolí se žádná vysílačka nechytá. Pokračujeme tedy dál po plánované trase a překračujeme potok poblíž jakési chaty. Opatrně prozkoumáváme její okolí a hledáme alespoň náznak stop. Nic. Rozhodujeme se tedy stočit postup na západ a vylézt z údolí k silnici, kde by nás mohla vyzvednout motorizovaná podpora.

Po chvíli postupu podél lesa opět zbystříme, když před sebou zahlédneme bílé siluety. Opatrně se blížíme a teprve na místě se ujistíme, že si s námi jen hraje sníh a měsíční světlo. Opět zkoušíme spojení, opět negativní. Kousek od plánovaného napojení na silnici nacházíme stopy dvou lidí. Podle podrážek i směru postupu jsme konečně narazili na důkaz o pohybu parašutistů v této oblasti. Spojujeme se s velením mobilem a vydáváme se po stopách.
Chůze v lese bez cest je náročnější a snaha udržet se občas dost chaotických stop je namáhavá. Když konečně křížíme silnici, je nám jasné, že nemůžeme dosáhnout dostatečného tempa k dostižení parašutistů. Vydáváme se tedy pomalu po silnici zpátky k základně. Cestou si nás všimne přátelská hlídka, ale díky zmatkům v heslech dva z nás zastřelí. Inu stává se, zdravím Petřu :-)

Když konečně dorážíme na základnu, v nohách cca 10km chůze ve sněhu, nakládá nás Mitchell do auta a veze nás jižně od obce, abychom nadběhli třem parašutistům, kteří utekli ze zajetí. Pročesáváme okolí potoka, procházíme tiché noční uličky Úterý, ale nic. Vracíme se tedy na základnu.
Na další vlnu patrol jsou rozvezeni všichni OPFORCE, krom nás tří. Dáváme si tedy pauzu a dopřáváme si krátký odpočinek.

Jak se blíží deadline parašutistů pro dosažení shromažďovacího bodu, stupňuje se i aktivita lovců. Jsme odvezeni několik kilometrů směrem na Bezdružice s úkolem sejít do údolí Úterského potoka a podpořit naši hlídku při patrolách u jednoho z mála mostů přes potok. K lesu se dostáváme po osvětleném poli, které nenabízí moc krytí. U prvních stromů zastavuji a kontroluji trasu. Když se ale chystám se pokračovat, ozve se z lesa: "Heslo...!"
Nestihl jsem ani adekvátně zareagovat. Čerm s Mucinem se ještě chvíli snaží o odpor, ale střelba naslepo do tmy pod stromy nepřináší žádný užitek a vydáváme se na pěší pochod zpátky na základnu. Je to cca 5km po silnici, spojení opět nefunguje a podpůrný Rover už asi dojezdil. Takže po hodině chůze konečně dorážíme na základnu a čekáme další instrukce.

Ráno jsou propuštěni zajatí parašutisté (až na jednoho) a ze základny vyjíždí konvoj dvou vozidel s ozbrojeným doprovodem. Ten je však v údolí poblíž "Barvírny" přepaden, vězeň osvobozen a převážená bomba deaktivována. Parašutisté se vydávají na pochod k místu, kde je vyzvednou helikoptéry. My jim v tom ale hodláme zabránit.

Rozmisťujeme se po obou stranách údolí poblíž zříceniny Falkenštejnu a čekáme příchod parašutistů. Náš tým je na samém kraji a hlídá okraj lesa pro případ, že by se nás rozhodli obejít. Brzy se ale ve vysílačce dovídáme, že nepřítel postupuje údolím podél potoka. Po ujištění, že s ním jde i VIP osoba a že nesou ukořistěnou bombu, se vydáváme na pomoc našim jednotkám na středu linie. Do boje se sice zapojit nestihneme, ale aspoň zajišťujeme opuštěná stanoviště pro případ, že by někdo proklouzl. Parašutisté padli do jednoho. Pro pokračování akce je vzhledem k jejich pochopitelné únavě rozhoduto o přesunu autem.

Místem posledního odporu parašutistů se stává zřícenina hradu Gutštejn na skalním ostrohu nad potokem Hadovka. Lovci dorážejí chvíli po nich a začíná tvrdá bitva. Hrad je opravdu těžko dobyvatelný, ale našim bojovníkům se postupně daří, za cenu velkých ztrát, postupovat a obsadit první linii hradeb. Mnoho obránců se ale stále skrývá za věží a ve zbytcích přilehlé budovy. Sám jsme jeden z posledních, kdo se ke hradu dostane, a zapojuji se do boje o okolí věže. Po mnoha pokusech o postup dál a mnoha padlých se nám konečně daří snížit počet obránců a udělat další krok k dobytí hradu. Náhle ale na místě zůstávám sám. Rozhoduji se o poslední marný útok, než bude hra ukončena. V tu chvíli se objevují ještě dva lovci, kterým se podařilo vyšplhat na hradby z druhé strany hradu. Hra je z časových důvodů ukončena ve chvíli, kdy zbývali dva obránci a tři útočníci.

Závěrem bych chtěl poděkovat JPP a Plzeňské gardě za náročnou organizaci, klukům z OPFORCE za spolupráci při nahánění parašutistů i při dobývání hradu. Parašutisté si zaslouží gratulaci za úspěšný průchod nepřátelským územím s hlídkami za zády a spoustou sněhu pod nohama.
Závěrečná bitva o středověký hrad byla takovou třešničkou na dortu. Celá akce dala fyzicky dost zabrat, ale jsem moc rád, že jsem se mohl zúčastnit.