1.- 23.8.2009
BVVP Ralsko
pořadatel: 1st Recon Bn USMC & kolektiv

 

Afghánistán, současnost. Chudí rolníci pěstující opium na svých polích, železnou rukou vládnoucí sektáři z hnutí Taliban a všudypřítomná podpora teroristické sítě Al-Kajda.
Mezinárodní síly se snaží omezit vliv Talibanu a zamezit šíření drog do sousedních států.
Pátrání v hornatém Afghánistánu je obtížné, stojí čas a životy. Bažinatá rovina, tvořící hranici se sousedním Pákistánem poskytuje snadný průnik drogových transferů do sousední země. Kontrolní činnost na hranici je obtížná, přibývá střetů s polovojenskými milicemi kartelů a náboženských fanatiků.

Pěchotním jednotkám ISAF, v rámci kterých jsme operovali, připadla veskrze defenzivní úloha. Největším "oříškem" bylo střežení několikakilometrové hranice mezi dvěma rozsáhlými oblastmi- "Afghánistánem" a "Pákistánem" (zde bych chtěl podoknout, že oběma zemím chyběla jakákoliv vládní ozbrojená složka, ISAF tedy držel úzkou obrannou linii mezi územími "nikoho"). Hranice byla realizována jako linie slabě obsazených opěrných bodů (či spíše hlásek) s dvěma základnami (1.AČR, 2.mezinárodní) na koncích. Základny potom vysílaly opěrným bodů (či hláskám) podporu v případě nutnosti (napadení, pokus o ilegální překročení hranice, pohyb podezřelých osob...). V oblasti bylo taktéž několik podpůrných stanovišť- hraniční přechod, velitelství, věznice apod.

Účast pro nás začala poněkud zrychleným přesunem z vlastního automobilu do transportní dodávky ISAF, ta nás převezla po hranici na základnu. Následovalo rozbití tábora, poslední úpravy na výstroji a výzbroji a šlo se na první brífink, poté na registraci... Nakonec jsme byli zařazeni pod jednotku Američanů v družstvu Echo. O půlnoci nám byl dán první "úkol"- od 6:00 být na základně "ve funkci" QRF (zjednodušeně- mobilní záloha).
Někteří členové dali přednost odpočinku (přerušovanému nástupy v plné výstroji vždy, když se nepřítel snažil důkladněji "prověřit" naši obranu), část se naopak přihlásila že si projde celou hranici. Oné "patrole" se dostalo podpory z velitelství v podobě odvozu jeepem až do tábora Českého kontingentu. Byla to skutečně pekelná jízda (materiály které jeep vezl byly asi "extrémně urgentní").
Cesta zpět na základnu ISAF byla o poznání delší (cca dvě hodiny). I díky tomu, že jsme byli nesčetněkrát důkladně prověřováni. Poblíž hraničního přechodu jsme potkali QRF jak zatýkají dva arabáče. Přešli jsme toto místo, ale zanedlouho k nám dojel jeep a byli jsme "nabráni na palubu". Řidič jeepu nás přihlásil "jako dobrovolníky" na hlídání věznice, která byla realizována jako "klec" z ostatého drátu uprostřed skladiště. Následujících několik hodin jsme strávili uprostřed tmy (utajení pozice) na hlídce sami dva, jen za hlasitého pyskování mrznoucích vězňů. Během noci se celkově pro stranu ISAF situace nevyvíjela dobře, obě naše skupiny mohly pozorovat či alespoň slyšet občasné nástřely pozic a o poznání častější odjezdy aut dopravujících zálohy na vzdálenější napadená postavení.

Druhý den ráno měl náš tým další nástup, skupina hlídající vězně byla nad ránem vystřídána a spojila se na základně s ostatními, kterým oficielně začalo naše zařazení ke QRF. Toto ovšem (krom několika "splašených" nástupů) proběhlo naprosto v klidu a tak jsme se dostali k dalšímu úkolu- obrana základny. Tento proběhl celkově také v klidu a míru, což evidentně naštvalo velitele našich nadřízených Američanů, který v průběhu tohoto úkolu i s týmem dezertoval (zjednodušeně- ani jsem si nevystřelil, jedeme pryč).
Než velení situaci přehodnotilo dorazila zpráva o silném útoku na jeden z opěrných bodů nedaleko základny. Jako "volná jednotka" jsme tedy posíli notně prořídlou skupinu QRF a vyrazili jsme auty na místo. Bohužel se výpad moc nepovedl a většina osádky prvního auta byla postřílena okamžitě po otevření dveří, osádka druhého auta poté sice opěrný bod okamžitě dobyla, ale vzápětí byla příchozími přátelskými jednotkami "omylem" vysypána (několikrát). Následovalo tak naše "oživení" a přeřazení k jinému družstvu (moc velká změna to nebyla, ale alespoň vydrželi do konce), aby byla zachována akceschopnost jednotky. Dalším úkolem bylo.. obrana základny! Ano, skutečně jsme byli šťastní a absolvovali po probděné noci a asi dvouhodinovém "oživování" již třetí čtyřhodinové kolečko nicnedělání.

Navečer jsme potom dostali za úkol přesunout se spolu s několika ostatními družstvy hluboko do "cizího území", spojit se s předsunutým družstvem a provést kontrolu vesnice, na základě podezření z uchovávání zbraní. Spojení všech družstev proběhlo bez problému, ovšem následé nalezení vesnice bylo v neznámém a nepřehledném terénu obtížné a následné zmatky při postupu vůči civilistům zapříčinili stažení celé operační skupiny (přesný důvod neznám), zrušení úkolu a následný urychlený přesun na místo setkání, odkud jsme byli přepraveni na základnu. Vzhledem k pozdní večerní, či spíše noční, hodině následoval odpočinek.
V noci ovšem nastala poměrně kuriozní situace- základna byla napadena nepřítelem, všechny hlídky eliminovány a samotný prostor kde jsme spali se tak proměnil v bojiště. Řev mechaboxů a křik velitelů vzbudil ovšem pouze Mucina (ostatní spali skutečně tvrdě), který se okamžitě zapojil do bojů. Útok základna přestála a ráno na nás tak čekalo pouze balení, závěrečný nástup všech velitelů a zasypání několika okopů.

Závěrem bych snad jen rád poděkoval všem zainteresovaným že nám umožnili na tuto akci jet a zvláště pak organizátorům za skvělou atmosféru a fungující velení. Naopak je na místě vyjádřit pochybnosti o kvalitě některých zúčastněných týmů (zvláště těch pod kterými jsme operovali). Rozhodně se ovšem těšíme na další ročník, který snad již absolvujeme bez komplikací a ve vyšším počtu.