25.7.2009
Bravo
pořadatel: 45. RMC Žlutice

 

Po částečné stabilizaci politické situace v Albánské provincii Čierný Les požádala vláda zástupce NATO o pomoc s teroristickou skupinou Usran-il-zadí, která kontroluje ropná těžiště a síť ropovodů v oblasti a z ropy financuje teroristické útoky na západní země.
NATO vyslalo do oblasti jednotky Královské námořní pěchoty, SAS a 43.PJ Armády České republiky aby převzaly kontrolu nad těžebním počítačem, získaly dokumenty týkající se atentátu na ministra zahraničí US a vyhodily do povětří přívodní ropovod.

Jelikož Čerm, náš velitel, se této akce nemohl zúčastnit, byl jsem velením teroristické frakce pověřen já. Našimi úkoly bylo hlídkování kolem Těžebního PC a jeho ochrana, hlídání dokumentů a ochrana ropovodu. Jelikož na naší straně bylo mnoho teamů různých kvalit, doufal jsem i v podporu zkušenějších z nich. Tu jsem nakonec nalezl zejména u Vika od PZH, za což bych mu chtěl tímto poděkovat.

Na akci jsme dorazili v 7:30, několik hodin před začátkem bojových operací, a dali jsme se spolu s ostatními postupně příchozími do budování základny. Za použití pytlů, celt a přírodního materiálu jsme vybudovali několik pal-postů. Následoval briefing, rozdělení úkolů a rozmístění na pozice.
Zanedlouho nám OKO 1 (jedna z našich patrol) hlásila kontakt s nepřítelem na západním cípu lesa. Vyslali jsme jim na pomoc Reakční skupinu, s jejíž pomocí byl nepřítel eliminován. I ostatní patroly hlásily pohyb nepřítele, ten se ale zřejmě soustředil právě na západ Brava - pokaždé s obdobným výsledkem. Skupina vedená STG strážící ropovod mezitím našla základnu nepřítele. Její pozici, jsme nahlásili 666.Heeresfliegertruppe, která měla za úkol tuto základnu najít a zničit. Jelikož byla bráněna pouze jedním člověkem, byl boj o ní rychlý. Samotná skupina strážící ropovod bohužel takové štěstí neměla a ropovod byl nepřítelem vyhozen do vzduchu.
Následně bylo z důvodů naší početní převahy rozhodnuto o přesunutí STG a 666.Heeresfliegertruppe na stranu nepřítele. Stáhli jsme ještě naše patroly v naději, že teď snad konečně naleznou uplatnění naše zbudované pal-posty, z poza kterých jsme nepřítele doposud ani nezahlédli. Útok nakonec skutečně přišel a to ze severní strany. Touto zkouškou prošla naše obrana (bohužel) relativně snadno a nepřátelé byli brzy zlikvidováni. Ze tří nám zadaných úkolů jsme tedy dva splnili.

Ač možná pro některé byla akce příliš o čekání v zákopu, pro mě osobně znamenala novou zkušenost s velením tak různorodé sestavě lidí.